Archiv pro rubriku: Druhy čaje

Červený čaj

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Rooibos je nápoj, připravovaný z keře nazývaného čajovníkovec kapský (Aspalathus linearis) z čeledi bobovitých. Již přes mnoho generací je tento nápoj populární v Jižní Africe a nyní se už konzumuje v mnoha zemích po celém světě.

V Jižní Africe je běžné pít rooibos spolu s mlékem a cukrem, avšak v ostatních částech světa se většinou podává bez těchto přísad. Vůně rooibosu je často popisována jako sladká (a to i bez přidání cukru) a mírně ořechová. Příprava rooibosového nálevu je v podstatě stejná jako příprava černého čaje s tím rozdílem, že vůně je vylepšená delším vařením. Získaný nápoj je červenohnědý, což vysvětluje, proč se rooibosu někdy říká „červený čaj“.

Rooibos se stal velmi populárním v západních zemích, zvláště u zákazníků, kteří kladou důraz na zdravý životní styl, pro svůj velký obsah antioxidantů a minimum kofeinu.

Základem tohoto nápoje je směs jemných lístků rooibosu tvaru jehličí a aromatických rostlin, které mu dodávají chuť. Nápoj má charakteristickou tmavě červenou barvu a lehce nasládlou chuť.

Složení

Čaje rooibos obsahují vitamín C[1] a řadu minerálních látek, například měď, železo, draslík, vápník nebo hořčík. Stejně jako zelený a černý čaj obsahují směsi rooibos antioxidanty, a proto jsou součástí zdravého životního stylu. Šálek čaje rooibos (bez cukru) navíc neobsahuje žádné kalorie. Kromě toho čaje rooibos neobsahují kofein, a představují tak alternativní bezkofeinový nápoj, tudíž vhodný i pro děti, kojence a těhotné matky.

Zdravotní účinky

Díky svému jedinečnému složení má popíjení rooibosu pozitivní vliv na lidi s onemocněním srdce a cév, vysokým krevním tlakem, zvýšenou hladinou cukru v krvi nebo žaludečními potížemi[1]. Rooibos také působí proti alergickým reakcím, zmenšuje ekzémy a podráždění kůže[1]. Pozitivní vliv má také při neurózách, stresu, úzkosti, podráždění, nespavosti nebo bolestech hlavy. Díky vysokému obsahu antioxidantů pomáhá v boji organismu proti účinku tzv. volných radikálů a snižuje riziko zhoubného nádorového bujení. Pro jeho protizánětlivé účinky se používá v mnoha kosmetických přípravcích.[1]

 

Černý čaj

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Černý čaj je čaj, který prochází delší oxidací (někdy se nesprávně mluví o fermentaci[zdroj?]) než zelený čaj, oolong (polozelený) nebo bílý čaj. Ale všechny tyto typy jsou vyráběny z lístků Camellia sinensis. Černý čaj má silnější vůni než ostatní méně oxidované čaje.

V Číně je černý čaj známý pod názvem červený čaj (čínsky 紅茶, hóngchá; japonsky kóča; korejsky hongcha), který více vystihuje barvu čaje. Pod názvem černý čaj se v Číně spíše setkáme s tradičním puerhem. Na rozdíl od západního světa, kde je pod názvem červený čaj známý jihoafrickýrooibos.

Zatímco zelený čaj ztrácí většinou svou vůni během roku, černý čaj si udrží svou vůni po několik let. To byl také důvod, proč byl dlouho využíván v obchodu a v Mongolsku, Tibetu a na Sibiři byl až do devatenáctého století využíván jako měna. Od doby dynastie Tchang byl černý čaj namočený v horké vodě používán jako barvivo na látku pro nižší třídu obyvatelstva, která si nemohla dovolit kvalitnější barvy na oblečení. Černý čaj byl jediný čaj známý západnímu světu. Ačkoliv popularita zeleného čaje postupně roste, černý čaj stále zaujímá více než devadesát procent čaje prodaného na Západě.

[editovat]Výroba černého čaje

  1. Po sklizni se listy nejprve nechají zavadnout pomocí proudění vzduchu.
  2. Poté se černé čaje zpracovávávají jednou z následujících cest. CTC (drcení, řezání, stočení) je metoda používaná pro čajové listy nižší kvality, které končí v čajových sáčcích a je prováděna strojově. Klasické zpracování je prováděno jak mechanicky, tak ručně. Používá se pro čaje vyšší kvality. Listy zůstávají vcelku a přesný postup se lišší podle druhu čaje.
  3. Dále se nechají čajové listy za kontrolované teploty a vlhkosti oxidovat. Úroveň oxidace určuje kvalitu čaje.
  4. Poté jsou listy usušeny, aby se zabránilo další oxidaci.
  5. Nakonec jsou listy roztříděny do tříd podle svojí velikosti (celé listy, zlomené a prach). Rozdělení se obvykle provádí pomocí sít. Čaj může být poté dále tříděn podle dalších kritérií.

Čaj je poté připraven k balení.

Zelený čaj

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Nápoj zvaný zelený čaj (čínsky: 绿茶; pinyin: lǜchá; japonsky: 緑茶, rjokuča) je „pravý“ čaj, který při svém zpracování prošel minimální oxidací. Zelený čaj je populární v Číně, Tchajwanu, Hong Kongu, Japonsku, Koreji a na Středním Východě. Relativně nedávno se také více rozšířil na Západě, kde je tradičněji konzumován čaj černý.

Archeologické nálezy ukazují, že čaj se pije už téměř 5 000 let, a že Indie a Čína byly první dvě krajiny, kde se začal pěstovat. Podle legendy je objevení čaje připisováno čínskému císaři Šen-nungovi, kterému podle pověsti při ohřívání vody spadly do kotlíku náhodně i lístky čajovníku.[1] Poté, co lahodně vonící nápoj ochutnal, byl překvapen jeho vynikající chutí a energií nápoje, která odstranila únavu.[1] Zelený čaj se používal v tradiční medicíně v Indii, Číně, Japonsku a Thajsku v nejrůznějších případech od zastavování krvácení a zlepšování hojení ran přes snižování horečky, snižování krevního cukru až po zlepšování trávení.

[editovat]Kniha čaje

Kissa Yojoki, neboli Kniha čaje, sepsaná zenovým mnichem jménem Eisai v roce 1191, popisuje pozitivní účinky pití zeleného čaje na pět životně důležitých orgánů, obzvláště pak na srdce. Kniha se zaobírá léčebnými účinky čaje, včetně léčby kocoviny, jeho role jako stimulantu, léčení oparů a uhrů, tišení žízně, nápravy poruch trávení, léčení onemocnění nervového systému „beriberi“, prevenci únavy a podporu funkcí močové soustavy amozkové činnosti. První část knihy také popisuje druhy čajovníků, jejich květů a listů a vysvětluje jak čaj pěstovat a jak zpracovávat jeho listy. Část druhá se zaměřuje na dávkování a způsoby podávání čaje u jednotlivých chorob.

[editovat]Nepodložená tvrzení

Zelenému čaji se připisuje řada zdravotních účinků, z nichž mnohé dosud nebyly vědecky potvrzeny. Tato tvrzení, pro která chybí vědecké důkazy jsou vypsána zde:

  • zastavení některých neurodegenerativních onemocnění, jako jsou Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba,
  • prevence a léčba rakoviny [1],
  • léčba sklerózy multiplex ,
  • prevence degradace buněčných membrán neutralizací šíření volných radikálů (což nastává při oxidačních procesech) [2],
  • snížení negativních účinků cholesterolu LDL („špatný cholesterol“), snížením úrovní triglycerinů a zvýšením produkce cholesterolu HDL („dobrý cholesterol“) [3],
  • zvýšení oxidace tuků (pomáhá tělu využít tuk jako zdroj energie) a podpora látkové výměny [4],
  • japonští výzkumníci tvrdí, že pokud vypijete denně pět šálků zeleného čaje, spálí vaše tělo navíc 70 až 80 kalorií. Dr. Nicholas Perricone, specialista na boj se stárnutím, tvrdil v televizní show, že pokud člověk pije čaj namísto kávy, výrazně během 10 týdnů zhubne [5],
  • Existují také negativní účinky při nadměrném pití čaje, kvůli velkému množství kofeinu v zeleném čaji. Vedlejší účinky z množství kofeinu v těle mohou být nevolnost, nespavost a časté močení

Bílý čaj

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Bílý čaj představuje ten nejjemnější a nejznamenitější druh čaje. Dříve byl tak vzácný a výjimečný, že jej směli popíjet jen čínští císaři. Dnes jeho přednosti postupně objevuje i západní svět a bílý čaj pomalu dohání v oblibě čaje zelené. Příčinou je jednak jeho jemná, lahodná chuť a současně blahodárné účinky, které má na náš organismus.

Jedná se o druh čaje, který se získává zpracováním prvních, ještě nerozvinutých čajových lístků rostliny Camellia sinensis. Křehké lístečky se mohou sbírat pouze během krátkého období v roce. Když začne období dešťů, čajové pupeny se rozevřou do lístků a přicházejí o jemnou, svěží a jedinečnou chuť bílého čaje. Mladé čajové lístky mají hebké stříbřitě-bílé chloupky, podle nichž dostal bílý čaj své jméno.

Bílý čaj nemá jen jemnou a vyhledávanou chuť, ale je také nesmírně prospěšný lidskému zdraví, protože obsahuje účinné přírodní antioxidanty a jeho pomoc se uplatní i při redukci hmotnosti.

Historie

Bílý čaj pochází z Číny, jeho historie sahá více než 1200 let zpět do minulosti. Velké oblibě se těšil pro svoji vzácnost a výjimečnou kvalitu zejména za vlády císaře Huj-čonga z dynastie Song (960-1279 n.l.). Po dlouhá staletí byl považován pouze za nápoj císařů. V důsledku této tradice si bílý čaj dodnes udržuje pověst výjimečného nápoje.

Pěstování a sběr

Jeho pěstování je velice náročné a specifické. Křehké čajové lístečky se sbírají ručně vždy na začátku vegetačního období (konec března až začátek dubna) a jejich výběru se věnuje velká pozornost. K výrobě bílého čaje slouží u některých druhů pouze mladé pupeny čajovníku pokryté jemným chmýřím (např. Yin Zhen), u jiných pupeny a nejmladší rozvinuté lístky (např Bai Mu Dan).

Po sběru se čajové lístky nijak nezpracovávají. Nejdříve se nechají zavadnout, poté se suší na slunci. Bílý čaj se nepraží ani neoxiduje, a proto si uchovává jemné složení a jedinečnou chuť. Nakonec se čajové lístky třídí podle velikosti.

Čajové lístky pocházejí z množství čajových odrůd, z nichž nejznámější jsou Da Bai (Velká bílá), Xiao Bai (Malá bílá), Narcissus a Chaicha keře. Vzhledem k různým standardům sbírání a třídění se bílé čaje dělí do několika kvalitativních stupňů.

Nálev z bílého čaje je světlý a vyniká lahodnou chutí – znalci jej považují za opravdovou delikatesu mezi čaji.